Možná už nějakou dobu přešlapuješ na místě. Tvoje minulost tě stahuje pořád zpátky. Tvoje prožívané křivdy tě oslabují, tvoje pocity provinění tě vyčerpávají. Nemůžeš se zhluboka nadechnout. Cítíš v sobě stažení a na hrudi tíži. Jsi jako v pasti. A přitom tak toužíš začít znovu a jinak.

V tvém životě právě nastala doba, kdy je potřeba uzavřít to, co bylo. Uzavřít konflikty. Vyvarovat se potřeby to druhým vrátit, pomstít se nebo jim ukázat, za co stojíš, jak ti ublížili a dožadovat se od nich potřeby přijetí a omluvy. Tohle tě totiž jen drží v oslabené pozice oběti čekající, až co ti kdo umožní.

Je potřeba přijmout, co se stalo, nevinit sebe, nevinit druhé, odpustit sobě i ostatním, poděkovat za lekce, které ti přišly a nechat je jít.

Nasednout s odvahou na svého, už tak dlouho čekajícího, koně a z jeho hřbetu se s
nadhledem podívat na to, co jsi už prošla, zvládla, dokázala a ustála. Vzpřímit se a ladně a důstojně z celé situace vyklusat kupředu.

Dívat se před sebe, vydechnout, nadechnout, uklidnit se. Protože přes všechna příkoří, která se ti stala, jsi stále tu. Živá a mnohem silnější než dříve.

Rozpusť si vlasy a nech všechny pochybnosti a zmatky ve své hlavě odvanout.
Jsi nezávislá, silná a odvážná. Máš sebe a to tě může naplnit klidem a jistotou. Ty sama sebe už zrazovat a trýznit nemusíš. Můžeš vyjet vstříc svým snům. Začít skutečně žít svoje touhy, i ty nejvášnivější. Máš toho v sobě tolik, co chce a musí ven.